Na našem webu používáme cookies.
Některé z nich jsou k fungování stránek nezbytné, ale o těch ostatních můžete rozhodnout sami.
Příběh o Adámkovi, synovi našeho kolegy a kamaráda Honzy Kostečky, má dobrý konec a my se můžeme radovat s ním. Díky sbírce Ouško, kam ICE přispěl částkou 200 000 Kč, se podařilo v Americe zaplatit náročnou operaci a chlapeček má nové ouško a otevřely se mu obzory.
A jak své pocity z Ameriky popsal Adámkův tatínek?
Překvapilo nás, jak velký důraz se na klinice Dr. Robertsona v Palo Altov Kalifornii na empatický přístup k dětem a jejich rodinám. Snaží se dítě zaujmout, aby potřebná vyšetření proběhla v klidu a dítě se na další kontroly těšilo.
V den operace bylo potřeba Adámka dovést na kliniku před 6. hodinou ráno, aby se mohlo začít operovat co nejdříve. Každé dítě odnáší na operační sál Dr. Robertson v náručí. Během sedmi a půl hodinové operace, kde se kromě kanalizace zvukovodu (Dr. Robertson) prováděla i plastika boltce (Dr. Tahiri), zdravotní bratr Antony téměř každou půlhodinu popisoval nám, rodičům, jak si Adámek na sále vede. Cítili jsme stále větší úlevu. Při poslední zprávě jsme na kliniku doslova letěli. Dr. Robertson šel rovnou za námi a se slzami v očích nás pevně objal a řekl: “Adam is ok“! A asi dvacet minut nám podrobně popisoval průběh operace. Bylo vidět, že své pacienty nebere jako číslo v tabulce.
Dr. Tahiri nám na fotce ukázal nové ouško a odvedl nás za dospávajícím Adámkem. Vysvětlili nám, co je to “batůžek první pomoci”, a jak zajistit pooperační péči, protože zhruba třicet minut po procitnutí z narkózy si rodiny dítě odvážejí domů. Na kliniky se jezdí pouze na kontroly. Adámek první dva dny prospal a další tři týdny jsme přežívali ze dne na den. Noci byly horší, protože jsme museli neustále hlídat, aby Adámek neležel na novém oušku. Ale všechno dobře dopadlo, i když dodnes nechápeme, jak jsme mohli téměř bez spánku fungovat. V den narozenin Adámkovy maminky vyndali našemu synkovi "zátku" ze zvukovodu. Bylo dojemné, když pořád dokola opakoval: “Já slyším, já slyším.” Byl to ten nejkrásnější dárek k narozeninám, který maminka dostala.
Změnu jsme viděli téměř okamžitě. Adámek do té doby fixovaný na svého brášku Kryštůfka, který mu pomáhal lépe se orientovat v prostoru, začal být mnohem samostatnější. V USA jsme ještě čekali dva týdny, až se ouško se zahojí a my mohli letět domů. Dr. Robertson nás ohromil empatickým přístupem, svou upřímností, lidskostí a snahou pomoci. Děkoval nám za Adámka, že jsme mu naším rozhodnutím změnili život k lepšímu. A my ještě jednou děkujeme všem, kteří nás na cestě za novým ouškem pro Adámka podpořili a modlili se za nás. Děkujeme! Bez vás by jsme neměli možnost, změnit Adámkovi osud.
