Na našem webu používáme cookies.
Některé z nich jsou k fungování stránek nezbytné, ale o těch ostatních můžete rozhodnout sami.
Když v roce 2020 zavádíme u nás v ICE Industrial Services fungování týmů založené na principech sebeřízení, pozorujeme zajímavý fenomén: zhruba polovina týmů funguje skvěle, všechno si řeší samy a agilní řízení jim velmi vyhovuje. Druhá polovina týmů také tvrdě pracuje, všichni ochotně chodí na meetingy, vyplňují tabulky, pořád dokola předělávají stejnou věc, ale jejich projekty nejsou tak efektivní.
Dělají sice věci správně, ale často dělají správně ty špatné věci! A když přijdou náročná řešení a rozhodnutí čekají, že to za ně vyřeší někdo jiný.
“Někteří lidé si vzali ze sebeřízení pouze tu svobodu, ale nechce se jim nést zodpovědnost. Stěžuju si přednímu českému odborníkovi na HR Petru Skondrojanisovi.
“Všechny agilní systémy vznikly někde v Silicon Valley, musíte si uvědomit, že tady jsme v Čechách. Devadesát pět procent lidí nemá o nějakém Scrumu ani tušení.”
“Tak jasně, že Američani jsou jiní, ale v jádru jsou to pořád stejný lidi, ne?” oponuji mu v diskuzi o tomto problému. Ve Spojených státech jsem strávil řadu měsíců a místní mentalitu jsem mohl poznat dost detailně.
“Lidi jsou to možná stejný, říká Petr, ale v Čechách na to nejsou vychovaný. Nemají na to mindset. Podívej se, jak v Čechách funguje výchova a vzdělávání dětí.”
Musím mu dát za pravdu, když si vzpomenu na svá školní léta. Celé dětství mi někdo říkal:
Seď, neopisuj, nevyčnívej! Dělej, co jsme ti řekli! Nezlob! Buď normální!
A život po mně teď chce přesný opak:
Buď aktivní a kreativní! Spolupracuj! Dokaž se odlišit a zaujmout!
Celou svou školní docházku jsem nechápal, co a proč jsme probírali. O pochopení souvislostí ve škole ale nešlo. Kredit brali ti, kteří vynikali v administrativě, uměli nejlépe reprodukovat a měli v sešitě nejlépe narýsované okraje. Ideálně na půl roku dopředu.
Poslušnost, plnění příkazů a pečlivá administrativa byly velmi ceněné dovednosti obzvlášť v době vlády Marie Terezie. Ta je začala systematicky rozvíjet v rámci své reformy zavádějící povinné vzdělávání. Za tento osvícený počit ji dodnes velebíme, nicméně její motivace byla s velkou pravděpodobností daleko méně romantická. V době průmyslové revoluce bylo potřeba vychovat pracovní sílu loajální habsburské monarchii. A stejně, jako dnes volají po lepším vzdělání zaměstnavatelé, i tehdejší první průmyslníci se dožadovali lepší kvality dělníků do svých nově vznikajících továren a manufaktur. Potřebovali gramotnou pracovní sílu, která se jednodušeji úkoluje.
Pro rakousko-uherskou říši tehdejší styl výuky nadělal spoustu parády. Kromě základních dovedností se děti v nekompromisním školním prostředí naformátovaly na poddanský styl řízení monarchie a školství tím pomáhalo potlačovat protirakouské ideje, které se za panování Marie Terezie začaly šířit.
Fakt, že se naše školství od dob Marie Terezie nijak zásadně nezměnilo, je sociální katastrofou naší společnosti. Jak uvádí historička školství Magdaléna Šustová: Jádro učiva a struktura škol zůstala stejná. Pomineme-li ideologickou složku, dřívějších osnovy se od dnešních rámcových vzdělávacích programů příliš neliší. To, co se probírá ve které třídě, se nemění a výuka je stále založena na frontální výuce a paměťovém učení. A při té je jakákoliv aktivita dětí nežádoucí.
Škola po nás vyžaduje: Nevyrušuj! Seď, nemluv a poslouchej! Nestarej se o to, o co nemáš! Ale život: Důležité je, abys chápal kontext a uměl ses správně rozhodnout. Jak se na to díváš ty? Přijď se svými názory.
Škola: Neopisuj od svého souseda! Život: Spolupracuj! Sdílej své nápady. Když něco nevíš, zeptej se.
Škola: Chovej se normálně! Vrať se zpátky do řady. Život: Hledej příležitost, jak zaujmout, odlišit se. Přemýšlej, jak můžeš věci zlepšit. Převezmi zodpovědnost, buď kreativní a inovativní!
Když přišla před sedmi lety příležitost podpořit ve vzniku inovativní základní školu Na Radosti ve Žďáru nad Sázavou, věděli jsme, že to je přesně ten typ školství, který tady chybí, aby v České republice nevyrůstaly děti jako poddanské ovce, bez vlastního názoru a zodpovědnosti plnící příkazy vrchnosti.
Základní škola Na Radosti prochází vzdělávacím procesem s respektem k jedinečnosti každého dítěte. Naslouchá jim, přijímá a váží si jejich individuality. Snaží se odkrývat a posilovat jejich nadání, poskytuje jim bezpečné prostředí, kde mohou svobodně experimentovat, dělat chyby a neustále se rozvíjet.
Ve vzdělání vidí škola Na Radosti mnohem více než pouhé shromažďování znalostí, je to příprava pro úspěšný a naplněný život. Podporuje vrozenou touhu po objevování, která je v každém z nás. Děti se v ní učí s nadšením a jsou produktivnější. Škola jim dává volnost tvořit, nabízí jim příležitosti ke spontánní aktivitě, bádání a zájmu. Především jim umožňuje dělat to, co pro ně má smysl, co je naplňuje. Cílem je probudit v nich pocit vlastní zodpovědnost za vzdělání, naučit je svobodně a radostně se učit.
Učí děti čelit různým situacím, rozpoznávat jejich silné stránky a dovednosti, stejně jako oblasti, které je třeba zlepšit. Rolí učitele - průvodce - není hodnotit, ale vést děti v sebehodnocení, pomáhat jim identifikovat a formulovat jejich chyby a hledat řešení. Zdravé vztahy mezi všemi členy školní komunity - dospělými i dětmi - jsou pro školu základním pilířem, založeným na vzájemném respektu a úctě.
Věci se neučí izolovaně, ale poznávají se vazby a souvislosti tak, jak je tomu ve skutečném životě. Toto poznání umožňuje chápat věci v širších souvislostech.
Výchova dítěte v systému trestů a odměn v dítěti zcela jistě zlikviduje veškerou přirozenou vnitřní touhu se něco dozvědět. Lidé, kteří otrocky a bez vlastního názoru plní příkazy nadřízených, jsou v současném turbulentním světě odsouzeni k průměrnosti a k neúspěchu.
V globální super-konkurenci se prosadí pouze ti, kteří jsou schopni myslet a rozhodovat se na základě relevantních informací a kteří dokáží sebevědomě strukturovat své argumenty, prezentovat své názory souvisle a promyšleně a nést za své názory zodpovědnost. Ti kteří umí vlastnit všechny problémy ve svém světě, včetně svého rozvoje.
Hlavním úkolem současné generace rodičů je dát svým dětem takové vzdělání, které jim dá balík dovedností, které jim to umožní. Znát nazpamět Vrchlického, trávicí trakt žížaly a rok vzniku Sámovy říše mezi tyto dovednosti nepatří.
U nás v ICE jsme vzali zodpovědnost za vzdělávání mladých lidí do svých rukou - spolupracujeme se základními, středními i vysokými školami. Pořádáme kroužky robotiky a kempy automatizace.
autor článku: Tomáš Vránek
